Óchací dortík, ze kterého si každý sedne na zadek (aneb Bezlepkový čokoládový dort s tekutou pěnou)

Že jsem dortíková, všichni víme. Že největší slabost mám pro ty čokoládové, to je také poměrně známá věc. Takže když jsem tenhle recept našla Na Kopečku (o tomto blogu jsem se rozbásnila už ZDE), bylo vymalováno. K nejbližší příležitosti jsem ho prostě musela udělat (rozuměj - tu příležitost jsem si vymyslela, jen abych ten dortík mohla upéct).

Od té doby jsem ho dělala už několikrát a pokaždé s ním sklízím kopec lichotek - od drahého, od návštěv, od ségry, prostě úplně od všech. Takže logicky jsem se o něj s vámi musela podělit.

Je vlastně super jednoduchý, nenáročný, naprosto čokoládový a výsledek je tak absolutně božský, že nad ním každý óchá. Proto tedy "óchací dortík". A navíc je bezmoučný, takže vhodný i pro celiaky. Bonus navíc!

Co budeme potřebovat:

• 1 máslo (250g másla)
• 2 hořké čokolády ( celkem 200g, ale chce to kvalitní, žádné náhražky)
• 200g cukru
• 6 vajec

Postup:

1. Máslo, cukr a nalámanou čokoládu rozpustíme ve vodní lázni a pořádně promícháme.

2. Zvlášť si vyšleháme žloutky a následně i bílky, až vznikne tuhý sníh.

3. Smícháme žloutkovou pěnu a sníh a ještě chvilku šleháme. 

4. Následně vmícháme i rozpuštěnou čokoládovou směs. Zkoušela jsem to velmi opatrně ("překlápěním" vajec s čokoládou) a i značně neopatrně (jednoduše jsem čokoládu přilívala a dál šlehala). Přijde mi, že oba výsledky jsou stejné.

5. Dortovou formu vymažeme máslem a vysypeme krystalovým cukrem.

6. Přibližně 2/3 až 3/4 "těsta" nalijeme do dortové formy a dáme péct na 180°C cca na 25 minut. Těsto hlídáme - musí udělat poměrně vysoký kopeček.

7. Jakmile kopeček vyběhne, vyndáme z trouby a necháme vystydnout. Po chvíli se vypouklina propadne a vytvoří kráter. A to přesně potřebujeme.

8. Zbylé "těsto" (ona je to spíše čokoládová pěna) nalijeme na korpus a dáme ztuhnout do lednice.

Garantuju vám, že po tomhle dortíku se budete olizovat až za ušima. Jednoduše nemá chybu. Až teda na to, že je to kalorická bomba. Co už. Chce to pak natáhnout běžecké boty a a trochu to vyběhat, ať z toho člověk nemá výčitky. A nebo ještě líp - prostě výčitky nemít. Život se musí užívat plnými doušky a tato dobrota k tomu jednoznačně přispívá :-)

Dobrou chuť

Lucie

Pravé italské tiramisu

Co bych to byla za dortíkomilku, kdybych si nedělala vlastní tiramisu? Jednoduše bych neexistovala. A o to zoufalejší bych byla, kdybych to tiramisu nedělala pořádně, ale šidila ingredience. (Třeba pomazánkovým máslem, že...Bleh!) Takže ne, u nás se tahle italská lahoda dělá pěkně z mascarpone a amareta. 

Receptů jsem prolezla hodně, dá se jich najít s drobnými obměnami spousta. Porovnávala jsem je, vzájemně vylučovala, až skončila u následující klasiky. Jen s upraveným množstvím cukru (a i tak je to sladké až až). A musím říct, že je prostě skvělá - výrazná, ale zároveň lahodná, nadýchaná a báječně vláčná. Prostě absolutní pohlazení k nedělní kávičce na balkóně...

Btw., slovo dortíkokomilka nejspíš neexistuje, že? Ale jak jinak to nazvat jedním slovem, když jednoduše miluju dortíky? Nic naplat, jsem dortíkomilka...

Co budeme potřebovat:

• 500g smetanového krému Mascarpone (já kupuju v Lidlu, v akci se tam dá sehnat za dobrou cenu)
• 200g dlouhých piškotů (jedno velké balení)
• 4 vajíčka
• 50g cukru (půl hrnečku)
• 1 šálek silné kávy (cca 150-200ml)
• 4-6cl likéru Amaretto (dá se nahradit i kávovým Kahlua, nebo při nejhorším rumem, ale tiramisu je pak ochuzené o jednu z chutí)
• hořké kakao na posypání

Postup:

1. Uvaříme šálek kávy, vmícháme do ní lžíci cukru, přelijeme do hlubokého talíře a necháme vychladnout. Já použila kávovar Dolce Gusto, ale lze udělat i silnou instantní kávu.

2. Oddělíme si žloutky od bílků. Nejprve vyšleháme žloutky se zbylým cukrem, následně zvlášť vyšleháme i bílky, aby vznikl tuhý sníh.

3. Do žloutků vmícháme Mascarpone a asi tak lžíci likéru Amaretta. Můžeme použít i elektrický šlehač, jde to mnohem lépe a rychleji.

4. Do žloutků s Mascarpone opatrně vmícháme i sníh. Zde se musí postupovat opatrně a jemně, aby sníh nespadl.

5. Do vychladlé kávy (nemusí být úplně studená) přidáme cca panáka Amaretta a připravíme si dlouhé piškoty.

6. Piškoty vždy jen velmi krátce namočíme z obou stran do kávy a klademe je na dno misky či jiné nádoby, kam tiramisu navršíme. Pokud piškoty v kávě necháte moc dlouho, budou hrozně rozbředlé a káva vám nevystačí na druhou vrstvu piškotů. Skutečně stačí jen ponořit, z druhé strany a hned ven. I když se zdá, že nic nenasákly, není to pravda a množství úplně stačí.

7. Jakmile máme vyplněné dno, natřeme na piškoty krém a uhladíme.

8. Celý proces opakujeme ještě jednou - celkem pak tedy máme vrstvy PIŠKOTY-KRÉM-PIŠKOTY-KRÉM. Končit se musí krémem. Pokud zbude, nevadí - udělejte si mini tiramisu ještě vedle do mističky.

9. Vršek můžete "pokreslit" vidličkou. Nemusí to ale jít, když je krém tekutější (nebyl tak tuhý sníh). To ale nevadí, v lednici to ztuhne tak akorát. Hustě posypeme kakaem - krém by neměl být vidět.

10. Dáme do lednice aspoň na 6 hodin (ideálně přes noc) a držíme se, abychom se do toho nepustili už dřív...

Podáváme s dobrou kávou a ideálně i oblíbenou knihou... (aneb ingredience vyšly i na speciální malou porci jen pro mě :-) )

TIP: Pokud vám piškoty nevychází, klidně si je naporcujte podle potřeby. Jakmile se namočí (stále opakuji, že stačí jen na chviličku), jdou dobře krájet a příliš nedrobí. Lze je tedy například rozkrojit na půl a vycpat "mezery".

Dobrou chuť.

Lucie